Report: Cheese, Chocolate & Wakesurfing
16.8.2023
Na dobré věci je prý potřeba si počkat. Proto vám právě v tuhle chvíli přinášíme report z jedné ze dvou nejlepších longboardových akcí konaných v Evropě v minulém roce za člunem a jako bonus stručně přidáváme i něco o návštěvě Alaïa Bay a velkou nálož fotek. A to všechno v češtině a ve francouzštině.
Asi bych jako první věc měl vysvětlit, proč report přichází asi po roce, kdy všechna voda stihla zmrznout a zase rozmrznout. Nevím. Snažil jsem se na to marně přijít. Ale skoro jistě vím, že čtenáři mají rádi přesný a jasný informace. Pokoušel jsem vzpomenout si, kdy Fílák přišel s tím, že jeho Instagramoví kámoši ve Švýcarsku jezdí na longboardu za lodí za team MasterCraft. Nevzpomněl jsem si. Trochu konkrétnější už je, že když jsme se bavili o letošním programu závodů, říkal, že tahle parta kolem Wake Addicta bude pořádat nějakou akci na konci léta a že by se tam chtěl podívat. Pak říkal něco o tom, že bysme vzali ještě Dana Vyšohlída a jestli teda nechci jet taky a vzít foták. Na to jsem řikal, že to promyslím.
Čtvrtek ráno, stojím u Fíláka před domem a skládám k němu do auta svoje prkna a foťák. Dan nemůže. Tím pádem se v Transportéru ocitám já, Fílák, Klárka a zhruba šest surfů a dva skejty.
Jeudi matin, je me tiens devant la maison de Fílák en train de mettre mes planches et mon appareil dans la voiture. Dan ne peut finalement pas venir. Donc au bout du compte nous nous retrouvons, moi, Fílák, Klárka et environ six planches de surf et deux planches dans le Transporter.
Někde v Německu sjíždíme z dálnice, protože máme hlad. Navigace slibuje hamburgery. Zastavujeme v občerstvení vedle pumpy s výhledem na Bikini Art Museum. Dovnitř nejdeme, protože za prvé spěcháme a za druhé nevypadá otevřeně.
Quelque part en Allemagne, nous quittons l'autoroute parce que nous avons faim. La navigation promet des hamburgers. Nous nous arrêtons à un snack à côté de la station service avec vue sur le Bikini Art Museum. Nous n'entrons pas car, d'une part, nous sommes pressés, et d'autre part, cela n'a pas l'air ouvert.
Dojíždíme k našemu ubytování v městečku Port-Valais na břehu Lac Léman a.k.a. Ženevské jezero. Přestalo pršet a hledáme vjezd do garáže. Na třetí pokus nalezeno. Ubytováváme se a přemýšlíme, co s touhle předpovědí budeme dělat zítra. Má totiž pršet.
Nous arrivons à notre hébergement dans la commune de Port-Valais au bord du lac Léman alias Lac de Genève. Il a enfin arrêté de pleuvoir et nous cherchons l’entrée du bon garage. Trouvée au troisième essai. On s'installe et on se demande ce qu'on va faire de cette météo demain. Il doit pleuvoir.
A taky prší. Když přestane, vytyčujeme náš první cíl na molo. Hledáme ho podle storýčka z Instagramu někde na břehu jezera v Lausanne. Oblast hledání jsme omezili zhruba na 2,5 kilometru. Nakonec to byla aspoň hezká procházka a na jednom místě jsme našli aspoň místo, co podobně vypadalo. Procházku jsme završili v části Lausanne se jménem Ouchy a s kebabem v ruce, což jsme fascinovaní cenovou nabídkou okolních restaurací uznali jako volbu s nejlepším poměrem cena/výkon.
Et il pleut. Quand il s'arrête, nous essayons de trouver le bon bateau sur la jetée ou au moins le bon ponton. On le cherche quelque part au bord du lac à Lausanne, en nous basant comme seule info sur une story instagram. Nous avons limité la zone de recherche à environ 2,5 kilomètres. Au final, c'était au moins une belle promenade et à un moment donné, nous avons trouvé au moins un endroit qui y ressemblait. Nous avons terminé notre promenade dans le quartier de Lausanne appelé Ouchy avec un kebab à la main, ce qui était le meilleur choix avec le meilleur rapport qualité/prix, vu les prix des restaurants à proximité.
Na naší straně jezera v Port-Valais nastupujeme do zmenšeniny vlaku GoldenPass o výšce většího psa nebo menšího poníka. Vyrážíme přes indiánskou rezervaci a několik mostů na další zastávku, kde u obchodu s kůžemi skunků přestupujeme na zubačku a pokračujeme v jízdě.
De notre côté du lac à Port-Valais, nous montons à bord d'une miniature d’un train, á peine plus grand qu’un gros chien ou un petit poney. Nous traversons une réserve indienne et plusieurs ponts jusqu'au prochain arrêt, où nous changeons train á côté d’un magasin de peau de mouffette et continuons notre voyage.
Cheese & Chocolate
Sobota ráno v Lausanne na břehu jezera. Chčije. Na jednom z míst, kudy jsme včera šli, nacházíme několik party stanů. Podle nápisu MasterCraft na jednom z nich a zmoklých holek s havajskýma věncema jsme tu správně. Schováváme se pod další přístřešek a sledujeme přípravy. V 9:30 jsme o dvacet metrů dál pod stříškou na terase pizzerie, kde začíná Riders’ Meeting a kde potkáváme nejdůležitější postavy pro našich dalších 48 hodin:
Fromage & Chocolat
Samedi matin à Lausanne au bord du lac. Il pleut. À l'un des endroits où nous sommes allés hier, nous avons trouvé plusieurs tentes. Selon le signe MasterCraft sur l'une d'elle et les filles mouillées avec des couronnes hawaïennes, nous sommes au bon endroit. Nous nous cachons sous un abri et nous regardons les préparatifs. A 9h30 nous sommes vingt mètres plus loin sous le toit de la terrasse de la pizzeria, là où commence le Rassemblement des riders et où nous rencontrons les personnages les plus importants pour nos prochaines 48 heures :
Blez: delší vlasy, strniště, klobouk jako Indiana Jones. Blez a.k.a. Captain Black Van s černou dodávkou, ve které se podle ročního období pod postelí střídá nálož surfů a foilů se zásobou snowboardů, ambasador Indiana Paddle & Surf Co. a člověk za švýcarským snowboardovým brandem Forest (neplést se slovenským Forest Skis).
Javi: krátké prošedivělé vlasy, strniště, úsměv z reklamy na zubní pastu. Jezdec švýcarského MasterCraft teamu, skimboarder.
Blez: cheveux plus longs, barbe de trois jours, chapeau d’Indiana Jones. Blez alias Captain Black Van avec un van noir chargé de planches de surf et de foils ou de snowboards selon la saison, ambassadeur d'Indiana Paddle & Surf Co. et l'homme derrière la marque suisse de snowboard Forest (à ne pas confondre avec les skis forestiers slovaques).
Javi: cheveux grisonnants courts, barbe de trois jours, sourire digne d'une pub pour dentifrice. Rider de l'équipe suisse MasterCraft, skimboarder.
Riders’ Meeting je to, co se u nás na závodech naposled dělo asi před patnácti lety. Setkání všech jezdců před závodem, kde se vysvětlí úplně všechno kolem pravidel, časů, vstupu do vody, rendezvous s lodí u bójky a průjezdů. Jezdit s námi budou dvě X24. Jedna s logem Wake Addict, druhá Offaxis. Máme havajský věnce, pořadí jízd a vylosovaný prkno. Jezdí se na erárních longboardech z nabídky, kterou se klukům z části podařilo najít jako dekorace na zdech barů, odkoupit a opravit. Doplňuje to jedno RRD a několik Indiana longboardů. Všechny s jednou finou a zhruba 9 stop a delší. Já teď třeba vím, že bych měl jet RRD oranžový v 10:12 a druhou jízdu Old school bílý ve 14:38. Fílák vylosoval Old school modrý a přebírá po mně RRD oranžový. Nebojte, jen se zdá, že všechno běží jako švýcarský hodinky. Už teď máme kvůli dešti asi třičtvrtě hodiny zpoždění a venku pořád prší. Vypadá to bledě, ale chvíli před desátou nakonec přestává a začínáme jezdit.
Pozdě odpoledne, kdy se rozdávají ceny, ještě svítí sluníčko. Zapomněl jsem to na začátku napsat, ale tohle nejsou úplně normální závody. Asi nemá moc smysl vysvětlovat proč, ale jsou to prostě nezávody. Nikomu tady nechybí stres a čekání na to, jestli se umístili o jedno místo výš nebo níž. Na konci dne tak stojíme před na plácku před molem a čekáme na vylosování čísla. Podle losu si pak všichni chodíme pro tašku s logem Cheese & Chocolate a náhodným výběrem pár věcí od sponzorů. Žádný the winner takes it all. Jen ten poslední, kdo zbyl a myslím to byla Steffi si kromě tašky odnáší i prkno s graffiti piecem Cheese & Chocolate od Ainak Onera. Když všechno končí, bere ho do ruky a odchází směrem na tramvaj.
Le soleil brille en fin d'après-midi lors de la remise des prix. J'ai oublié de l'écrire au début, mais ce ne sont pas exactement des courses normales. Cela n'a probablement pas beaucoup de sens d'expliquer pourquoi, mais ce n'est tout simplement pas une vraie course. Personne ne se stresse et personne ne se soucie de savoir s'il s’est placé une place plus haut ou plus bas sur la liste. À la fin de la journée, devant le ponton les vainqueurs sont tirés au sort, et nous gagnons tous un sac avec le logo Cheese & Chocolate et une sélection aléatoire de quelques objets des sponsors en guise de prix. Il n' est pas question d’un winner takes it all. Seule la dernière restante, et je pense que c'était Steffi, emporte avec lui une planche avec le graffiti Cheese & Chocolate d'Ainak Oner. Quand tout est fini, il le prend dans sa main et s'éloigne vers le tram.
Večer všichni sedíme u fondue a je nám dobře. Blez zjišťuje odkud přesně jsme. Na slovo Praha odpovídá Bunkr a Pankrác. Pokouší si vzpomenout na něco dalšího z doby, kdy asi před 30 lety byl v Praze. Bunkr je dávno zavřený rockový klub na Petrském náměstí. Já si vzpomínám, jak jsem tam byl na Psích vojácích. Mám vlastně radost, že ta reakce nebyla Karlův most nebo hrad. Nad hrncem s roztaveným sýrem se s celou touhle partou domlouváme na zítřek.
Le soir, nous nous asseyons tous autour de la fondue et passons un bon moment. Blez découvre exactement d'où nous venons. Le mot Praha lui évoque à Bunkr et Pankrác. Il essaie de se souvenir d'autre chose de l'époque où il était à Prague il y a environ 30 ans. Bunkr est un club de rock fermé depuis longtemps sur Petrské náměstí. Je me remémore des souvenir du concert de Psí Vojáci lá bas… Je suis en fait content que la réaction n'ait pas été le pont Charles ou le château. Autour d'une marmite de fromage fondu, on fait des préparatifs pour le lendemain.
Free Surfing
Pokud se 11 hodin ještě počítá jako ráno, tak v neděli ráno potkáváme nejdřív Bleze s jeho černou dodávkou na parkovišti a pak i Javiho a Rinzinga. Kromě nich tu je ještě Luc. Na tom mole, co jsme v pátek už náhodou našli, nakládáme prkna na X24 s polepem Wake Addict a s plastovýma fendrama ve tvaru lebek. Sedm lidí, dva longboardy, jeden kratší noserider a tři shorty. Vyrážíme z přístavu Lausanne-Ouchy podél břehu na východ. S tím, že nejdřív odjezdíme shorty, ať si potom nekazíme den, jdu do vody. Při prvních pár airech dokonce stahuju okýnka. Ta vlna je monstrum. Střídáme se. Nejdřív Klárka a Fílák se pak už nemůže dočkat, takže vytahuje velkej žlutej longboard CeCe a stahujeme klapky. Asi nebudu moc popisovat, jak jsme se střídali, jak všichni předváděli cross-stepping a hang-fives a další věci a jak to bylo skvělý a jak vyšlo počasí. To všechno asi uvidíte na fotkách.
Free Surf
Si 11 heures compte toujours comme matin, alors le dimanche matin, nous rencontrons d'abord Blaze avec sa camionnette noire sur le parking, puis Javi et Rinzing. A part eux, il y a aussi Luc. Sur la jetée que nous avons trouvée vendredi, nous chargeons des planches X24 avec des autocollants Wake Addict et des pare-battages en plastique en forme de crâne. Sept personnes, deux longboards, un noserider plus court et trois shorts. Nous quittons le port de Lausanne-Ouchy en longeant la côte à l'est. Le plan est de faire du short d’abord, pour ne pas gâcher la journée, je vais dans l'eau. Les premières figures en l’air j’ai du mal à garder l’équilibre, je bats les mains. Cette vague est un monstre. Nous nous relayons. Tout d'abord, Klárka et Fílák qui ne peuvent plus attendre, alors elle sort le grand longboard jaune de CeCe et nous rabattons les shapers. Je ne décrirai probablement pas beaucoup comment nous nous sommes relayés, comment tout le monde a fait des pas croisés, des hang-fives et d'autres choses et à quel point c'était génial et comment il faisait beau. Vous verrez probablement tout cela sur les photos.
Vyčerpání v Alaïa Bay
Pondělí je přemisťovací den. Přemisťujeme se, teď už sami v původní sestavě, do kempu asi 70 kilometrů jihovýchodně odtud. Modří samozřejmě vědí, že Sion je kromě malebného středověkého města i místo s jedinou evropskou (když nepočítám UK) umělou vlnou Wavegarden: Alaïa Bay. Parkujeme vedle v kempu a náš cíl po včerejších skoro osmi hodinách na člunu je dát se dohromady před naší session objednanou na 19:00. Je docela vedro, roztáhnul jsem přístřešek, opřel se o naší dodávku a koukám někam před sebe. Odpoledne se nám nakonec podařilo přežít a blíží se náš čas. Session začíná převlečením v kabinkách, čekáním a instruktáží na suchu. V zástupu vcházíme do vody a vlny začínají pumpovat. Moje meditace evidentně zabrala. Aspoň psychicky, protože na line-up pádluju na shortu. Line-up je v rohu bazénu a tvoří se tu fronta, kterou ale vlna stíhá odbavovat dřív než lidi stíhají pádlovat zpátky.
Épuisement dans la baie d'Alaïa
Le lundi est le jour du transfer. Nous nous dirigeons, maintenant seuls dans la formation d'origine, vers un camp à environ 70 kilomètres au sud-est d'ici. Bien sûr, les initiés savent que Sion, en plus d'être une ville médiévale pittoresque, abrite également le seul Wavegarden artificiel d'Europe (si je ne compte pas le Royaume-Uni) : Alaïa Bay. Nous nous garons juste à côté au camping et notre objectif après les presque huit heures de bateau d'hier est de nous remettre d’aplomb avant notre session réservée pour 19h00. Il fait assez chaud, j’ai tiré la bâche, je m'appuie contre notre van, le regarde perdu dans le vide. Nous avons finalement réussi à survivre à l'après-midi et c'est presque notre heure. La session commence par les cabines ou nous nous changeons, et le briefing sur la terre ferme. Nous entrons dans l'eau l’un apres l'autre et les vagues commencent à monter. Ma méditation a l’air d’avoir porté ses fruits. Au moins mentalement, parce que je pagaie sur un short sur le line-up. La file d'attente est dans le coin de la piscine et il commence à y avoir du monde, mais la vague parvient à la dégager avant que les gens ne parviennent à revenir en pagayant.
Kromě toho je pro mne vlna hodně nečitelná. Chytám jednu upocenou. Po první půlhodině frustrace mi díky cenám rezervací každá kapky vody, která proteče kolem, připadá jako pětikoruna. Já rezignuju a jdu si pro pěňáka. V tu chvíli už mám sice ruce úplně al dente, což se po dvou měsících bez pádlování dá chápat, ale jak říkaj petrolheadi: objem nenahradíš, takže se za chvíli konečně dostávám do rytmu pumpování a chytám to snad skoro všechno. Tanker se nedá moc dobře ovládat, ale jsem rád, že to aspoň trochu funguje. Fíla už mezi tím čeká s Klárkou o patro výš v restauraci, protože ho to přemohlo ještě před koncem, takže nakonec rád zjišťuju, že jsem v tom nebyl sám. Zajídáme to pizzou a pohledem na další skvadru v bazénu. Jdeme do kempu a já bych celkem spal. Věším houpací síť mezi dva stromy a pokouším se usnout. Plán mi drobně kazí nedaleká střelnice. Ale zhruba ve 22:30 je konečně klid a dá se. Pak je najednou úterý ráno. Balíme. Odjíždíme a máme asi 12 hodin na to, abysme všechno znovu probrali, abysme se politovali za včerejšek a abysme se znovu ujistili, že zážitkům z těch dvou dnů před tím to nesahalo po kotníky. Bylo to boží!
De plus, la vague est très illisible pour moi. J'en attrape une de justesse. Après la première demi-heure de frustration, vu le prix de réservation, chaque goutte d'eau qui passe coûte cinq couronnes. Je me rend á l’évidence et je vais récupérer une planche en polystyrene. À ce moment-là, mes mains sont déjà complètement cuites, ce qui est compréhensible après deux mois sans pagayer, mais comme disent les petrolheads : on ne peut pas remplacer le volume, alors au bout d'un moment, je me mets enfin dans le rythme du pompage et j'attrape presque tout. La planche-pétrolier n'est pas très contrôlable, mais je suis content qu'il fonctionne au moins un peu. En attendant, Fíla attend déjà avec Klárka un étage au-dessus du restaurant, car il a été H.S. avant la fin, et je suis content de voire enfin que je n'étais pas le seul dans ce cas. On mange une pizza avec vue sur l'autre équipe dans la piscine. On va camper et je préfère dormir. Alors j'accroche le hamac entre deux arbres et j'essaie de dormir. Le champ de tir à proximité gâche légèrement mon plan. Mais vers 22h30 c'est enfin calme et je mëndors. Puis soudain c'est mardi matin. Nous faisons nos valises. Nous partons et nous avons environ 12 heures pour tout rediscuter, pour exprimer nos regrets par rapport au jour avant et s'assurer à nouveau que les expériences des deux jours précédents n'avaient pas de concurrence, rien ne leur arriverait aux chevilles. C'était génial!