SplitUnite Splitboard Video Projekt - Začínáme točit

SplitUnite Splitboard Video Projekt nebo lépe řečeno, nápad začít dokumentovat průběh naší splitboardové sezóny, se zrodil, když jsem se v létě roku 2014 stěhoval do Španělska a seznámil se s Jirkou Hrůzou, Čechem, který ve Španělsku žije již řadu let. Jirka je splitboarder, který se mimo jiné věnuje focení a filmování. Jakmile se někdo rád pohybuje ve vysokohorském terénu, je to znát. Když jeden bez rozmyslu oželí po dlouhém výstupu parádní sjezd v ideálních podmínkách, je jasné, že je to ten správný parťák pro filmování ve velkých horách. Přesně takový je Jirka.

Slovo dalo slovo a my se rozhodli zdokumentovat naší splitboardovou sezónu se vším, co k tomu patří - cestování, poznávání nových míst a přátel, riding, dobrodružství, úspěch i zklamání. Našim cílem je zdokumentovat realitu splitboardové sezóny a snad i vystihnout vášeň pro sport, který nás spojuje. Takhle jsme začali natáčet.

Přišla zima. Žiji v kamenné chalupě ztracené na samém konci údolí Cardós, v katalánské části Pyrenejí nedaleko hranic s Francií, mezi Andorou a známou oblastí Vall D´Aran s největším lyžařským střediskem Baqueira-​Beret. Na samotě u lesa, obklopen vrcholky hor s jednou obrovskou výhodou. Areál Tavascan se nachází, co by kamenem dohodil. Abych byl přesný, je to pět minut po cestě, která končí u sedačkové lanovky, která je vstupenkou do snových terénů pro všechny nadšené freeridery.

Konečně začalo sněžit a my byli ve správný čas na správném místě. V sobotu dopoledne se nás na konci cesty pod lanovkou sejde zhruba třicet, lyžařů i lachtanů. Jak říkám “závislost či postižení jsou v obou případech stejné, jen léčebná kůra se liší”. Během rána se odstřelují laviny, tak abychom kolem jedenácté hodiny mohli nasednout na první lano do mezistanice a následně až nahoru. Na nic nečekáme, nasazujeme pásy a hned prošlapáváme stopu do sedla nad areálem. Za necelou hodinu mizí parťák David za hranou žlebu. Naslouchám, abych zjistil, jaké jsou sněhové podmínky za hranou, a najednou slyším z dálky křik. Co se stalo? Pád, či dokonce lavina? Ne, hlasy se mění v aplaus a mě je jasné, že je vše víc než v pořádku. Řada je na mě. Sklon ve žlebu, jeho šíře i výjezd jsou ideální. Krájím jeden oblouk za druhým a při výjezdu v plném plynu směrem k horní stanici lanovky mi aplaudují nejen freeriders na sedačce a sjezdovce, ale také vlekaři, členové horské služby, prostě všichni kdo jsou kolem. Taková je atmosféra v areálu Tavascan.

Po vydatném sněžení přichází teplá fronta a nám je jasné, že za kvalitním sněhem a záběry budeme muset do vyšších poloh. Areál Tavascan necháváme za zády a od chalupy se v plné polní vydáváme údolím na sever, s cílem sjet žleb z vrcholu Mont Roig (2846m.n.m.). V plánu máme dojít až k salaši, která se nachází zhruba šest hodin cesty, pod ústím žlebu. Bohužel již po čtyřech hodinách začíná pršet, déšť sílí a na prudkých svazích začínají sjíždět samovolné laviny ze všech orientací. Je nám jasné, že se na salaš Mont Roig, která je dost vysoko na to, aby srážky padaly ve formě sněhu, nedostaneme. Měníme plán a zavděk dáváme salaši Fangasal. Roztopíme kamna, usušíme promočené vybavení a po setmění uleháme ke spánku. Probouzíme se do nádherného rána, žleb Mont Roig máme jako na dlani. Vzhledem k tomu, že se teploty pohybují nad nulou již při rozbřesku, je jasné, že od našeho původního plánu musíme nadobro upustit.

Vyrážíme tedy prozkoumat svahy za salaší a k našemu překvapení nacházíme relativně bezpečný terén s příhodnou orientací, mírným sklonem v nástupu, ústící do prudkého žlebu. Započínám sólo výstup. Sníh je stabilní a proto se rozhoduji prověřit kvalitu sněhu ve žlebu, který je prozatím ukryt před nemilosrdnými paprsky slunce. V dráze starší laviny se bořím po kolena, ale sníh je stabilní - zatím. Je mi jasné, že je třeba si pospíšit a dolů se spustit dříve, než na svah pode mnou začne svítit slunce. Závod s časem se mi podaří vyhrát. Ještě jednou se zhluboka nadechnu a spouštím se dolů. Po několika klaustrofobických obloucích se terén otevírá jako plátno. Neváhám a kreslím.

Foto & video: Jirka Hrůza - WeDare Films
Text: Míra Kube

Zdroj: www.splitunite.net