Mezinárodní lyžařská federace do nás poslední měsíce pálila jeden závodní projektil za druhým. Svěťáky, Evropáky, Mistrovství světa až jsme toho doslova měli plný brejle. Na sklonku sezónu se naštěstí situace už trošku uklidnila, a tak s otevřenou náručí vítáme i další akce malinko jinýho ražení. Dneska nás totiž na chvilku poblouzní třetí ročník Red Bull Cascade, který říká tati americký legendě Bobby Brownovi. Americkýho rodáka z Denveru tady nemusíme zrovna dvakrát rozpitvávat. Kdo náhodou nemá o čtyřnásobným vítězi X Games ani šajna, tak by měl nejspíš vrátit průkaz freeskiera. Každopádně poslední roky ho to čím dál víc táhne do prašanu a backcountry, a proto taky v jeho mysli vznikla vize závodu, který vkusně kombinuje freeridový prvky a skoky s dalšíma parkovejma překážkama. Jednoduše taková all mountain zábava. Vítejte na Red Bull Cascade 2025!
Upřímně klidně bych mohl z fleku vzít článek z loňskýho ročníku, provést kosmetickou korekturu a měl bych splněno. Letošní rok se totiž nesl v téměř shodným duchu jako ten minulý. Destinace? Opět Solitude Mountain v Utahu. Termín? Znovu konec března. Osoba zodpovědná za trať? Zase léty otřískanej shaper Charles Beckinsale. Formát celýho závodu? Stejně jako naposledy eliminační týmovej závod. Hodnotící kritéria? Body se rozdávaly na základě pěti faktorů: creativity, speed, choice of line, difficulty a energy, přičemž rider mohl vyfasovat maximální skóre 50. Nemlich to samý jako posledně… Jedna změna by se ale přece jenom našla. Počet jezdců v týmu letos nabobtnal ze čtyř na pět a opět se v každým týmu nacházela jedna zástupkyně něžnýho pohlaví. To platilo i rok dozadu.
Aby se to moc nepletlo, tak dokonce i to počasí jelo jak přes kopírák. Z počátku povětrnostní podmínky se všema držely basu a nebyl důvod k pesimistickým náladám. Během finálový dne se ale obloha zakabonila a příroda se zase jednou tvářila sympaticky jako týpek v latexový masce a se sekerkou v ruce, na kterýho narazíte při půlnoční procházce parkem. Špatná viditelnost zkrátka během semifinálových bojů zapříčinila předčasný konec závodů. Naštěstí všechny týmy stihly vypustit komplet jezdce na svah, takže vyrobit konečný výsledky, i když z nedokončenýho klání, nedalo zas tolik zabrat. Aspoň že tak...
Nejbujařejší jásot se nakonec linul z tábora týmu 1738, kterej si s bodovým kontem 189.3 došel pro letošní vítězství. Ve svém jádru skrýval v první řadě Codyho LaPlanteho a Jeda Waterse, jejichž jména nás cvrnknou do očí poměrně často. To Hans Wiener, Ryan Butters a za dámy Josie Petersen zatím podobnýho věhlasu nedosáhly, ale tady všichni úspěšně táhli za jeden provaz. Na stříbrnou příčku vystoupala parta No Speed Check, který vévodil Aaron Blunck nebo třeba Nor Robert Ruud. Bronzový placky pak schrastila banda, která si říkala High Cascade a rozhodně ze všech medailistů nabídla nejprovařenější sestavu lyžařů. Pro speciální individuální cenu Maverik Adveture, kterou udělovali sami jezdci, si pak došel Luke Price. Podobný eventy prost nikdy neomrzí a každoročně přináší čerstvej vítr do závodního stereotypu...
