Shred Vacation si za těch pár let existence bez skrupulí vysloužil kultovní status. Na prvních ročnících se udály příhody, který si jednou budou vyprávět ošlehaní horští vlci, když se u půlnoční pijatiky budou předhánět, kdo vytáhne strašidelnější historku, při který tuhne krev v žilách. Kdo nezažil, nepochopí a vlastně ani nemůže… Kultivovanou společnost prostě hledejte jinde. V krkonošských Vítkovicích se každoročně na jeden víkend dobré mravy, etika a morálka zamknuly na deset západů do šatlavy a zahodil se klíč… Bohužel do všeho hodil vidle prokletej covid, kdy podobným taškařicím nepřála doba. Od toho okamžiku se Shred dokázal probrat z mrákot jen v roce 2022, kdy ale moje maličkost chyběla. Akce se srdíčkem na pravém místě se ale rozhodla oprášit svojí zašlou slávu uplynulý víkend! Jedinou výmluvou pro neúčast se brala vlastní smrt, a protože sem si v pátek ještě zvládnul nahmatat puls, tak v sobotu alou do Vítek!
Hned od dopoledních hodin jsme taky začali čeřit vodu několika vykutálenýma soutěžema, aby riders náhodou neprobendili celou sobotu s vychlazeným půllitrem v ruce. Do provozní teploty nás všechny bezpečně dostal Armada kontest na railzille, což odpovídalo zmiňovanýmu esku do speedu. Pokořit tuhle potvoru bylo jako jít s dřevěnou vařečkou na King Konga, nicméně největší koule nakonec měl Kuba Koula, kterej tady zaprasil s bs 360 switch upem 270 ven a domů si tak odnesl nový prkýnka právě od značky Armada. S prázdnou nezůstal ani Eliasz Kiszka, kterej za fs 360 switch up bral druhej flek a napakoval se i třetí Vojta Břeský. Eliasz si pak spravil chuť na následným handplant best tricku, kterej se stal jeho kořistí.
Po obědě jsme se bez zábran vrhnuli na stair set, kde nás čekala bitva o hodinky G-Shock. Když už to vypadalo, že si novej chronometr odveze Koulič za čunačinku nose butter 450 do speedu, tak k útoku zavelel jeho parťák Eliasz. Posledním pokusem jako jedinej pokořil transfer z menšího vystřelováku do speedu, a protože juniorskej reprezentant není žádný vořezávátko, tak všechno ještě vyšperkoval bezchybným fs switch upem. Vítězství mu tak za minutu dvanáct spadlo do klína. Na holičkách jsme pak nenechali ani Matěje Pecháče aka Zlobra, kterej doplnil sestavičku tří nejlepších bronzovým flekem. Účet sobotních soutěží se pak uzavřel na ToiToikách, kde si cenu za společnou neidentifikovatelnou koninu odnesl zase Koulič a jeho parťák ve zbrani Oli Zouhar.
Kdo samozřejmě neměl úplně závodního ducha, tak se mohl jen s kámošema v pohodě vozit a nasávat (nemyslim alko) skvělou atmosféru. Po parku navíc celej den pobíhal s foťákem Prouzič, aby taky zůstala nějaká ta památka pro budoucí generace. Těšit se můžete i na pohyblivý obrázky, který časem dodá Martin Ludvík. Divácky nejvděčnější kulišárna přišla na řadu až v samotným závěru. Přejezd vodního jezírka pokaždý přivábí solidní diváckou kulisu, a protože zlomyslnost vládne světu a Čechám obzvlášť, tak nikomu nešlo o nejelegantnější přejezd. Každej chtěl vidět svýho kámoše promočenýho až na kost! Naštěstí riders se nemuseli dvakrát přemlouvat a za chvilku najít suchýho borce bylo jako hledat vorvaně obrovského na vodní nádrži Lipno... Bavili se zkrátka všichni do posledního človíčka.
Na úplný závěr prosluněnýho dne pak už jen zbývalo vyhlásit nejen výsledky všech kontestů, ale taky jednoho lyžníka, kterej se během dne nejvíc rozparádil a volba padla na Kouliče. Ani po vypnutí vleku nenastal svatej klid. Akvamen neúnavně do hrstky skalních pumpoval energii, a kdyby se to nemuselo vypnout, tak tam ty splašenci skotačej snad ještě na Velikonoce. Nechtělo to ovšem nezkušeně přepálit start, protože večer se chystala mocná afterparty v čele s headlinerem MC Geyem. Přiznám se bez mučení, já radši utekl hrobníkovi z lopaty. Věřte tomu nebo ne, ale po ježdění jsem si dal U Kouzelníka hambáč, kafe a jednoho motobrouka (novopacký nealko pivko) a radši šetřil mozkové buňky na jindy. S úsměvem na rtech jsme tak nabral směr domov. Každopádně za rok ale prosím repete, protože právě podobný akce jsou tou pravou duší freeskiingu a snowboardingu! No a dokud budou fungovat věci jako Shred Vacation, tak si můžeme v klidu říct otřepaný motto: "Svět je ještě v pořádku"... Díky za to!
