Maggie Voisin uzavřela svojí závodní kapitolu

Nebudeme si nic nalhávat, ale závodní život není pro freeskiera žádný peříčko. Trénování do zblbnutí, stres a očekávání na samotných kontestech a hlavně taky úmorný cestování do všech koutů naší planety prostě vysává energii. A když se v podobným cirkuse producírujete více jak jednu dekádu, tak je jasný, že vám to malinko začne lízt do makovice. Prostě a jednoduše po nějaký době závodnímu frmolu zamáváte na rozloučenou a čus. Přesně takto se minulý týden zachovala jedna z nejúspěšnějších amerických parkových freeskierek posledních let Maggie Voisin. Sympatická rodačka z Whitefish v Montaně na sociálních sítích poděkovala všem, kteří při ní stáli v dobrém i zlém a definitivně uzavřela svojí úspěšnou závodní kariéru.

Upřímně dalo se to celkem očekávat. Naposledy totiž v plný kráse předvedla svoje lyžařské umění na Olympijských hrách v Pekingu, což už je nějaký ten pátek dozadu. Konkrétně se psala zima roku 2022. Od té doby lehce paběrkovala zejména také díky zraněním a ve slopestylu či na big airu už působila spíše jako sváteční host. Navíc jí to čím dál tím víc táhne do prašanu, kde poslední sezóny udělala pořádnej progres a prašanové oblouky už stihnula krotit před kamerou takových vyhlášených produkcí jako je Teton Gravity nebo třeba Good Company. Mimochodem na podzim si za svoje freeridové umění odnesla i filmovou cenu z prestižího iF3 festivalu! Teď už je tedy její závodní účet definitivně sečten a podtržen. Pět a dvacetiletá blondýnka se tak může v klidu ohlédnout za posledním desetiletí, kdy vybojovala plno medailových úspěchů, na které musí být patřičně hrdá.

Vůbec poprvé práskla bičem ve Světovém poháru už v roce 2013, kdy si připsala debutový start na Novém Zélandě. První svěťáková placka jí pak přistála v kapse během únoru 2016 v korejském Bokwangu. Od té doby rozšířila svojí sbírku medailí na šest kousků. Nejcennější kov pak urval pouze jednou a to doma v kalifornském Mammothu. Na druhou stranu musíme uznat, že pod hlavičkou FISu nastupovala spíše sporadicky. Rozhodně jí to více slušelo na prestižních X Games. Její soukromá sbírka tady čítá tři bronzový, dvě stříbrný a stejný počet zlatých ocenění. Jeden nejcennější kousek přivezla z Aspenu a druhý ulovila na evropské verzi v Norsku. Poznala, že lyžování může být i krutý, když musela oplakat olympijskou premiéru v Soči, kam jí nepustila zlomená kůstka na noze. Při pokračování v Pchjongčchangu a Pekingu už ale pod pěti kruhy nechyběla a ve svý parádní disciplíně slopestylu dvakrát uvízla jen těsně pod stupni vítězů (4. a 5. místo).  Zatímco mezi chlapáky má Amerika z čeho vybírat, tak po odchodu Maggie se na podobnou osobnost u něžného pohlaví bude muset počkat… Na závěr tak nezbývá než usměvavé Američance poděkovat a popřát plno úspěchů v dalším letech ať už s lyžemi na nohou nebo bez…

Maggie: