Ride Snowboard Camp 2009

Letošní zimu jsem to měl opravdu nahuštěné snowboardovými akcemi, na jednu jsem se ale těšil obzvláště, a to na Ride Camp. Vždy je to týden pohodového ježdění s partou nadšených kemperů, co se chtějí něco naučit. Tento rok jsme zamířili do rakouského střediska Kaprun. Přiletěl jsem přímou linkou z Ruska, takže když jsem dorazil na hotel, vše již bylo zařízeno. O jednu starost míň, a tak jsem se rovnou mohl přivítat s padesáti kempery a zbytkem Ride teamu. Na našem prvním meetingu jsem všem nastínil, co budu čekat od celého campu a několik pravidel, aby nenastala anarchie. Po ukončení sezení jsem rovnou zamířil do postele, protože ruské klima mě stále pronásledovalo.

FOTOGALERIE ALEŠE FOFFA ZDE

Předpověď počasí nehlásila nic příznivého, ale to už je osud. Na campu se dá ovlivnit kvalita opravdu všeho, parku, organizace, dopravy, koučingu, ale počasí nikdo z nás neovlivní. Každé ráno jsme se probouzeli do nového, zasněženého dne, a tak jsme hned poprvé odjeli do nedalekého rezortu v Zell am See Smittenhöhe. Park zde není nijak velký, ale na první den a na rozježdění splňoval veškeré naše požadavky. První tři jízdy jsme absolvovali na sjezdovce již rozděleni na dvě skupiny. Hlavním úkolem byla jízda bez chyb jako je například špatné postavení na prkně, váha nebo protirotace, a to samé i na switch. Byl jsem mile překvapen, a tak jsme mohli brzy zamířit do snowparku. K naší zábavě sloužily tři velké vlny, nebo spíše to vypadalo jak tři funboxy v jedné lajně. Zde jsme začali rovnou s ollie, protože odraz je základ skákání. Hned po několika jízdách se všichni otřepali a začali si dávat v lajně naše známé vlny, dvě bedýnky a malý skok, a tak celý den dokola. Počasí se umoudřilo a my si náš první den užili jak jen to šlo. Vedle našeho hotelu stál ještě jib park, a tak kdo ještě neměl dost, tak mohl vyrazit na raily a bedýnky.

Večer zase sněžilo a počasí bylo asi nejdiskutovanější téma. Člověk si připadá proti přírodě tak bezmocný. Druhého dne ráno jsme zamířili na Kitzsteinhorn. Všichni byli zvědaví, co nás tam po dvou dnech sněžení čeká. Nebyl jsem překvapen, když nás přivítalo dobrých šedesát čísel prašanu. Do parku nemělo smysl jezdit, protože by možná pod sněhem nebyl k nalezení. Rozdělili jsme si všechny kempery do pěti skupin a vyrazili okamžitě brázdit prašan. Bylo to opravdu moc dobrý, řekl bych, že to byl asi jeden z nejlepších dní celé zimy. Kluci, co jsem měl ve skupince, mě opravdu bavili, bylo vtipné je pozorovat, jak se pokouší o nové triky a různé přeskoky v prašanu nebo dropy skal. Každopádně všem patří můj velký obdiv, že se ničeho nebáli a šli do všeho po hlavě. Také byl s každou jízdou vidět pokrok, to jak si na hluboký sníh začali zvykat. Po několika hodinách brázdění v prašanovém ráji jsme se rozhodli najít ztracený snowpark alias Atlantidu. Nebyl daleko a když jsme dorazili, tak se místní shapeři pokoušeli o odklizení návalu sněhu a o vykopaní všech snowboardových artefaktů. My jsme zamířili na picnick table a rovnou v lajně na skok. Několik odvážlivců se vrhlo na největší bednu, co jsem kdy viděl. Zde jsme se bavili a koučovali, než nastal čas odjezdu. Po příjezdu na hotel se našlo ještě několik nesmrtelných, kteří zamířili do jib parku.

Třetí den bylo opravdu hnusně, nebylo vidět ani na hory kolem nás. Nechal jsem hlasovat, jestli chce většina vyrazit do našeho známého střediska Smittenhöhe, které leží níže a byla šance, že si lépe zajezdíme, nebo na Kitzsteinhorn, kde se čerti ženili. Většina se rozhodla pro níže položený park. Chtěl jsem kemperům vyjít vstříc jak jen to šlo, vždyť jsme tam byli pro ně. Ježdění v parku na našich funboxech získávalo na kvalitě, kdy se skákaly všechny 180 a 360.To jsou stavební pilíře pro další rozvíjení svých schopností na skocích. Vím, že někdo přijíždí na camp a říká si, že se chce naučit nějakou tu sedmu a třeba by bylo fajn i nějaké to rodeo, ale dům se nedá stavět od střechy. Z parku nás vyhnal nepříjemný vítr se sněhem, jediné útočiště jsme našli v lesích, kde na nás čekal stále nerozježděný prašan. V plánu byla jedna jízda a pak odjezd domů, ale bylo to tak dobrý, že jsme zůstali až do konce. Toho dne večer jsme odjeli na snowboardovou exhibici do Zell am See, kde jsme si mohli zaskákat na velkém skoku. Bohužel tam neměli šanci dorazit všichni, protože nám řidič autobusu sdělil, že je tam také na dovolené a nebude nás vozit, kam si usmyslíme. Je to škoda, byla to opravdu show, se vším co k takové akci patří.

Další den jsme vyrazili na ledovec a tam nás čekala další nadílka sněhu. Opět nemělo smysl jezdit do parku, a tak jsme se vrhli na orání prašanových plání. Počasí se umoudřilo a začalo do našich těl pálit slunce, bylo to opravdu příjemné. Kolem odpoledne jsem vyrazil se svojí skupinou "best of" do snowparku. Ten byl úplně pod sněhem a shapeři nikde. Jeli jsme v jedné stopě až k rozjezdu na skok se šestimetrovým tablem a příjemným dopadem. Rozjezd a skok jsme si vyjezdili a začali skákat kozelce do dopadu, kde bylo tak čtyřicet čísel prašanu. Nikdo se nemusel bát tvrdého nárazu, bylo vidět opravdu několik hodnot a mnoho riders překonalo svůj strach z nových rotací. Viděl jsem povedené pokusy o backfip, frontflip, třišede a od Ondry super odjetou fs pět. Byl to nejpovedenější den celého Ride campu.

Poslední den bylo zase hnusně. Všichni jsme se nacpali do jedné tyrolské hospody nedaleko mezistanice a čekali na umoudření děsu, který právě panoval za okny dřevěné roubenky. Čekání nám vyplnil Honza Koukol s přednáškou o lavinách. Tyto informace jsou velice důležité právě v podmínkách, které panovaly na Kaprunu, nemá smysl to podceňovat, když jde o život. Počasí se zhoršovalo a my se rozhodli vyrazit do našeho známého jib parku. Ale ani jibbing v dešti není nic příjemného, a tak jedinou hodnotou dnešního dne bylo hromadné focení.

FOTOGALERIE ALEŠE FOFFA ZDE

Hodnotím celý Ride camp jako povedený. Probíhal videocoaching, kde měli všichni šanci vidět své chyby a následně jsme se hromadně snažili o jejich nápravu. Také zde bylo Ride test centrum, kdy měl každý šanci si půjčit Ride prkno a vázání. Všichni se dozvěděli nové informace o horách a sněhu, mazání prken a celkové údržbě. Také každý obdržel nějaký ten suvenýr od sponzorů a nejlepší dva jezdci z kategorie Men a Ladies si odvezli nové vázání od Ride snowboard. Ještě jednou gratulace! Z naší povedené rozlučkové párty neměli radost ostatní obyvatelé hotelu a o pochopení se také nedá mluvit, vrcholem byly výhružky s policií. Vše se nakonec vyřešilo s nadhledem a největší vzteklouni byli suše vyzívnuti. Závěrem bych chtěl poděkovat všem kemperům, celému Ride teamu za parádní spolupráci a opravdu super čas strávený společně na horách. Velké díky také patří Ride Snowboards za celkovou podporu a Freeride.cz za mediální podporu.