Freeridový trip do Andermattu

Poté co nám minulý rok počasí né zcela dopřálo ten pravý pudr, se i letos naše malá skupina vydala na desetidenní akci v Zentralšvajcu. Přestože loni nám to moc nestříkalo, o kvalitní zážitky z hiků nouze nebyla. Letos jsme s vědomím sněhového zpravodajství, které jasně říkalo: „Ve švajcu sype!“, vyrazili v pátek 20. 2. celí nedočkaví směrem k švýcarskému freeride resortu, známém taktéž pod jménem Gotthard Oberalp Arena.

KOMPLETNÍ FOTOGALERIE OD KARLA JADRNÍČKA ZDE

Již při příjezdu do poslední autem dostupné vesničky před Oberalppasem jménem Tschamut, jsme mohli s klidným srdcem konstatovat, že sněhu je dost, a to tak že hafo. Plán na další dny byl jasný: nějak se tu zase po roce rozkoukat, a pak hurá na to. Ovšem počasí byl asi náš plán ukradený, takže několik prvních dní to nebylo to pravý azurový. Přes kopce se válely mraky s občasným sněžením a větrem, což nám moc prostoru pro zážitky nedalo. A tak jsme zatím spíše posílali přilehlé svahy dostupné z lanovek Sedrunského areálu. V neděli večer přijela ještě další posila v podobě zkušeného jezdce, a jak se předposlední den ukázalo, tak i letce – Petra Ch. 

Třetí den jsme šli dráždit svahy Andermattské oblasti. Viditelnost se začala zlepšovat, a my jsme se mohli pustit i do přilehlých údolí hory Gemmstock. Zde už to stříkalo opravdu fajnově, i nějaký to jódlování proběhlo. Vzhledem k tomu, že jsme nebyli jediní, kdo si všimnul, že to ten den byla v Andermattu stříkačka takřka „zadarmo“, tak se do odpoledních hodin svahy dost rychle proměnily v počmáraný list papíru. Večer byl náš plán jasný: další den stihnout zubačku v 7:40, a dát si vše znova a první, což znamenalo vstávat ještě tak o třičtvrtě hodiny dřív. 

Naštěstí pro ty, kterým se vstávat nechtělo, se k nám počasí opět otočilo zády, a museli jsme se spokojit se sakurovým svážkem po pravé straně horní sedrunské šestisedačky. Večer obloha naznačovala, že sněhu přes noc trochu přibude a ráno na nás jukala modrýma očima. Najednou byli všichni strašně rychle oblečeni, nepamatuju se, jestli někdo vůbec snídal. V menším plicním záchvatu jsem i já stihnul první vlak a frčelo se do Andermattu. Náš FR.cz externí fotograf Karel v tom fofru nezapomněl zabalit nádobíčko, a tak si můžete dopřát pohled, jak to tam ten den stříkalo. 

Další den, tuším že to byl asi 6. den ježdění, jsme si řekli, že když už jsme sebou vezli z ČR sněžnice, hůlky, mačky, cepíny, sáňky, pekáče, atd. prostě věci na hike, tak to dnes použijeme. S batohy obtěžkány všemi těmito nezbytnostmi jsme se nechali přiblížit vlakem do Oberalppasu, kde se tyčil cíl naší dnešní výpravy - Pazzolastock. Dvě skupinky dychtivých turistických skialpinistů, vedených placenými guidy, jasně říkaly, že dnes to nahoru půjde. Po domluvě na úpatí hory se naše malá skupinka rozdělila do ještě menších dvou skupinek. Na hrotiče, co půjdou nahoru a na sraby a média, co na ně budou čekat dole na úpatí. Natrhnout prdel budoucím švýcarským důchodcům ve výšlapu bylo lehčí, než jsme si mysleli, i přesto, že jsem celou naší skupinu jistil zezadu asi 20 metrů za ostatníma. 

Po dosažení vrcholu se nám otevřel krásný pohled do údolí a celá východní strana Pazzoly už čekala na naše prachuchtivá prknýnka . Opět za podpory fotografa s „teletem“, který vše pilně zaznamenával pod kopcem. Po dojezdu k malé boudičce, která stojí hned vedle magistrály k horské chatě v údolí, jsme se rozhodli postavit si do foroty BC kicker, kterej se nám myslím celkem povedl. Ze stavby jsme se vrátili téměř za tmy. Fotografického materiálu nebylo tolik, aby bylo pořádně na co koukat, tak jsme si pro další den vymysleli shreding na zasněžených chatkách vojenských kasáren v Oberalppasu. Každej si našel nějakej ten spotík, kterých tam bylo opravdu nespočet. Cestou dolu k chajdě jsme se přesunuli k zasněženým silničním tunelům nad Tschamutem. Tuhle část jsme si interně pojmenovali Betonshreding. Nějaký dropy, onefoot, a quarter na sloup byli v plánu, a tak se taky stalo. Nakonec jedinej, kdo z toho nebyl moc nadšenej, byl Venca, kterej zapomněl na svoje zásady a o sloup si škrábnul Supermodela.

KOMPLETNÍ FOTOGALERIE OD KARLA JADRNÍČKA ZDE

Tyhle dva dny bylo vlastně pořád azuro, a kvalita sněhu šla rychle dolu. My jsme ale měli další den v plánu vydupat si to zpátky ke kickeru, kterej se mezitím pěkně utužil. Prostě jsme ho tam nemohli nechat. První to prubnul Venca, za nim Vojta, kterej tam skočil hned z první macatou FS1, která nám všem tak nějak vyrazila dech a zároveň nakopla k dalším výkonům. A už to lítalo. Závěrka foťáku se žhavila, cestička nahoru se rychle vyšlapávala, přezky cvakali o 106, a kicker (interně přezdívaný granátomet) posílal jednoho letce za druhým. Když jsme dopad jaksepatří rozbombardovali, nezbývalo než sjet dolů k hotýlku, kde jsme tradičně dali pivko a pokec s místníma skialpovejma legendama. Nakonec Péťa svým posledním halfnaked průskokem mezi smrčkama oficiálně ukončil letošní ročník jódlovačky a šnorchlovačky vo Švajčarsku.