Horsefeathers Pleasure Jam 2010

Jak je zmíněno v perexu, Dachstein a jeho Horsefeathers Superpark je určitě mediálně nejpokrytější resort, ze kterého jste na Freeride.cz mohli už číst tolik reportů, vidět tolik fotek a pustit si tolik videí, jako z žádného jiného. Není se ale co divit, “Dach” je společně s Hintrem nejbližší místo, kde se dá v létě a na podzim dobře pojezdit, o park se každodenně stará parta zkušených shapers, a kvalita, kvantita i rozmanitost překážek je na nejvyšší evropské úrovni. 

FOTOGALERIE BY DAVID BLAŽEK © HORSEFEATHERS
FOTOGALERIE BY JAKUB PETRA
FOTOGALERIE BY HONZA KAŇŮREK

Když k tomu připočteme fakt, že je Dachstein co by kamenem dohodil a zbytek károu dojel (ať už to házíte přes Budějky nebo přes Plzeň a Mnichov), tak se už vůbec nepozastavujeme nad tím, že čeština je v okolí Schladmingu a Ramsau asi druhý nejrozšířenější jazyk, samozřejmě až po jochenštině. Tohle všechno nepíšu kvůli tomu, abych nějak omluvil naše neustálé zviditelňování Dachsteinu, protože na Pleasure Jam jsme jezdili, jezdíme a jezdit vždycky budem, dokud neroztaje poslední hromada sněhu na tamním ledovci. Akce to je totiž vždycky parádní a od doby, kdy tenhle cirkus sponzoruje “naše” firma Horsefeathers, k ní máme ještě bližší vztah. 

Intro

Pleasure Jam jako takovej už má za sebou osmý ročník, z čehož je čtvrtý pod hlavičkou Horsefeathers. Plzeňáci vzali tenhle sponzoring jako součást svojí expanze do západní Evropy a po těžkých začátcích, kdy na ně i místňáci koukali lehce mezi prsty, se tahle akce a zároveň celá značka vyšvihla mezi špičku na “německy mluvícím” trhu. Hlavním organizátorem je od svých počátků produkční agentura QParks, která staví snowparky po celých Alpách, samozřejmě včetně Horsefeathers Superparku na Dachsteinu, nebo jeho mladšího, ale o to většího bráchy v Planai, nesoucího taktéž jméno firmy se čtvercem v logu.

Dalším velkým partnerem celé místní scény, a tedy i snowparků a akcí, je jeden z nejúspěšnějších e-​shopů v Evropě (ne-​li nejúspěšnější) pro změnu s modrým rajčetem v logu, tedy Blue-Tomato.com. Tahle firma má sídlo a svůj hlavní kamenný obchod přímo ve Schladmingu. No a nakonec nesmíme zapomenout časopis Pleasure, po kterém je Pleasure Jam pojmenován už od svých počátků, a u kterého je tak obrovská škoda, že vychází jen v němčině... 

Pleasure Jam je prostě akcí, kam se každý podzim sjíždí nejen desítky proriderů, ale také stovky nesponzorovaných snowbardistů, aby si společně zajezdili na prvním sněhu a odstartovali tak sezónu. Horsefeathers Superpark je vždy ready pro contest, zároveň ale nechybí dost prostoru i překážek pro nesoutěživé typy. Samotný contest si už vydobil důležité postavení v kalendáři TTR World Snowboard Tour, kde ho zdobí rovnou čtyři hvězdičky (z maximálně možných šesti). Díky TTR bodům a prize money ve výši 20.000 USD jsme se i letos mohli těšit na účast největších hvězd evropského snowboardingu. 

Pátek - Chill Day

Naše cesta na Dach bylo trochu zkomplikována nabitým programem Snowporning Tour, kdy jsme po úterním mejdanu v Brně přejížděli do Olomouce a odtamtud v noci ze středy na čtvrtek do Prahy. Pak jsem se jako řidič musel aspoň trochu vyspat a po poledním už nakládali svoje věci do FR káry K8 Písačková aka Píseček (za Redway magazín) a Zdenda “Sentral” Sopůšek jakožto náš kameraman. Cesta oproti mým očekáváním únavy proběhla úplně v pohodě a utekla strašně rychle, což přisuzuji nadměrné ukecanosti obou pasažérů.

Hnedle po příjezdu nás přivítala už tradiční pohostinnost, na kterou jsme si během posledních ročníků Pleasure Jamu zvykli, tentokrát ale opět vylepšená o společné bydlení v luxusním novém hotelu Aqi ve Schlamingu přímo u lanovky na Planai. Akreditace, permice, startovky, parkovačky pro podzemní garáže, karty od pokojů... hromada pozdravů se známými jezdci, zástupci médií a členy Horsefeathers crew... ubytování... a také zjištění, že zítra, tedy v pátek, se program kompletně ruší, protože předpověď hlásí vítr o rychlosti 140km/​h. To už jsou podmínky, při kterých ani legendární dachsteinské vrány nevystrčí z hnízda zobáky, natožpak aby dachsteinská gondola opustila svůj dok.

Nevadí, pátek jsme tak věnovali relaxu, klábosení se známými i doposud neznámými, někdo navštívil bazén, někdo si jen tak vyšel na prochajdu po Schladmingu a okolí. My jsme našli čas na kebap s Darkem Bergmannem, Romanem Dlauhým, Davidem Blažkem a jeho podržtaškou Turbem (ano, český fotograf si už bere na hory asistenta :)), potom proběhla prohlídka místního legen...wait-for-it...dary shopu Blue-​Tomato, kde zase byl zdarma glühwein a kafe. 

Jinak ubytování v hotelu mělo jednu obrovskou výhodu, a to že téměř všichni jezdci a mediální byli ubytováni na jednom místě, takže bylo možno dělat rozhovory, fotit portréty, atd atd. Nehledě na to, že nás organizátoři v pátek večer pohostili luxusní gala dinner a to neříkám proto, abyste si mysleli, že jsme “pozitivně motivovaný” (rozuměj podplacený). Po galavéče jsme byli tak přežraný a unavený, že jsme ani nevyrazili na párty, o které samozřejmě z doslechu víme, že se povedla. Jak taky jinak, i když na kopci to tak v sobotu nevypadalo, protože už od časného rána se ledovec zasypával mraky lidí. 

Sobota - Qualifications

Asi i díky tomu, že jsme se Sentralem přecijen co do “snowboardového věku” už poněkud starší osoby, jsme ulehli bez mejdanového zpestření celkem brzy a mohli se tak z postele vykopat hodně brzo. Předpověď na celý víkend totiž byla vynikající, až na nesrovnalosti týkající se nevyzpytatelného větru, a tak jsme si nechtěli nic nechat ujít. Na ledovec jsme dorazili mezi prvními a mohli se pokochat aktuálním setupem místního Dachstein Superparku. Ten byl sice zmenšen o zadní linii menších skoků končící tradičním cornerem, ale za to přibyla jedna minilajnička blíže k restauraci, sestávající ze dvou kickříků a dvou boxů. Klasikou je beginner park u malého vleku, kde jste si mohli vybrat mezi více než deseti překážkami (bedýnky, railiky, skůčky). 

Než se dostaneme k pro line, kde probíhal contest, tu je ještě lajna pro nezávodící ridery, položená klasicky mezi vlekem a závodním coursem. Tam jste si mohli vybrat mezi klasickými dachsteinskými jib překážkami (dva straight raily, rainbow box, kink box, double kink jekl, A-​box, picknick table a do strany lomenej rail). Jedním z mála negativ tak byla absence středně velkých skoků i pro veřejnost, ale s tím museli všichni počítat, protože se hlavní pozornost a práce shaperů upřela na závodní trať. Ta začínala kink “kluzištěm” (pro ty, co neví, co si pod tím představit - dvě široké nízké bedny, jedna rovná, druhá zkopce), následoval střední kicker (cca 12 metrů table), table se dvěma odrazy - tzv. Berta (cca 18 metrů table) nebo menší (cca 12 metrů table), třetí skok (step-​up cca 10 metrů table) a na konci wallride. Největší pozornost se samozřejmě upínala k Bertě, která vyrostla opět do úctyhodných rozměrů a tvarů.

Kvalifikace se jela na dvě jízdy, z nichž se lepší počítala. Startovka byla nabitá nejen mnoha známými jmény, ale také se konečně hromadně přihlásili i Češi, takže jsme mohli během dvou závodních dnů držet palce celkem devíti našim. Darek Begmann byl nasazen přímo do nedělního finále, takže si v sobotu dal klídek, trochu tréninku a ježdění po tyčkách. Ostatní se ale už museli prát. Podle výsledkovky se nejméně dařilo bratřím Porkertům, ale vzhledem k tomu, že jim je o cca tři roky méně než všem ostatním startujícím, jejich výkon rozhodně nebyl neúspěchem. Ondra a Dan sbírají zkušenosti kde to jde, což je to nejdůležitější... Dan navíc sklidil aplaus při svém backside rodeu na spodním step-​upu, oba kluci s přehledem dávali trojky na ostatních kickerech. Dan Porkert nakonec 81. příčka z 94 startujících, Ondra Porkert 77.

Kuba Král, další mlaďas z party koučované Jožinem Toufarem a Přemkem Vidou, zajel 74. místo. Od Romana Dlauhýho se asi čekalo víc, obzvlášť po tom, co má letos už za sebou spoustu dnů ježdění na Hintru, Kaunertalu a Stubai. Bohužel se opět ukázalo, že Roman není moc závodní typ, nejelo mu to jak by chtěl, a na Bertu si kvůli rychlosti netroufl, takže nakonec 67. pozice. I tak ale big respect za to, že se dává po loňském zranění hlavy zase do super formy. Hodně dobře měl na postup do finále našlápnuto Petr “Horis” Horák, když odjel run obsahující fs i bs 720. Přestože se mu nakonec postoupit nepodařilo (57. flek), v Horisovi je určitě velký potenciál do budoucna, už kvůli tomu, že patří mezi ty nejvšestrannější jezdce, co zabíjej jak na kickerech, tak na railech. To, že už několikrát odjel backside 1080 double cork, je jasnym důkazem. Nejlepším nepostupujícím Čechem byl Martin Mikyska, na kterém je letní výlet na jižní polokouli a neustálé cestování po světě s českou repre znát, ale ani on v tomhle závodu zdaleka nevyužil veškerý svůj potenciál.

Jak už to poslední dobou bývá, nejsvětlejší české světýlko rozsvítil Jenda Nečasů, který se na Dachstein dopachtil z Budapešti, kde o jeden flek nepostoupil na tamním Monster Fridge Festivalu (report bude brzy) do finále. Po dvou hodinách spánku v káře do sebe Neči hodil dvě kafe, přijel nahoru na ledovec a během tréninku i po něm láteřil, jak to všechno stojí za prd, že nic nedá, že ho to nebaví a tak dále a tak dále. Potom se ale rozjel na svůj první kvalifikační run a odjel jízdu cab 540, backflip, bs 720, která mu nakonec bohatě stačila na postup, a to ze třetího místa, za které navíc získal 650 USD odměnu! Před Nečim se umístili už jenom druhý Patrick Müller a první Victor De Le Rue. Je ale pravdou, že sobotní kvalifikace byla bohužel hodně ovlivněná silným a stále se měnícím větrem, který způsoboval obrovské problémy při nájezdech na kickery. Dokonce to chvílemi vypadalo jak na nějakém slam-​festu, protože se třeba stalo, že dvacet minut nikdo neodjel čistou jízdu. Dovolim si tvrdit, že to skoro bylo na hranici zrušení/​přeložení programu. Ale co už, organizátoři závod nechali běžet a takhle to dopadlo. Tím určitě nesnižujeme Nečiho zásluhy, právě naopak! Honzík si holt tu svojí okurku umí dobře naložit.

Neděle  - Finals

Zase jsme se nepochlapili a na mejdan nedorazili... Sakra, co to s náma je? :) Ráno nás ale opět přivítala jedna z prvních gondol a za pár minut (což je na Dachu fakt skvělý) nás vyvezla na ledovec. Dnešní podmínky se od začátku jevily jako naprosto ideální. Oproti sobotě nefoukalo, na obloze ani mráček, tak akorát teplota, prostě luxus. Bohužel, během dne se znatelně oteplilo a většina jezdců tak opět měla velký problémy s rychlostí. Kdo ale maže, ten jede, a kdo ten den při mazání přemejšlel, ten to prostě vyhrál. Holt snowboarding už je občas jako běžkování a alchymie s voskama se vyplácí.

Od Katky Neumannový by si možná měli nechat poradit naši Dára s Nečim, protože těm se mazání ten den vůbec nepovedlo. Je to ale těžký, když vám to ráno jede, odjíždíte jeden trik za druhym, a najednou se všechno změní... Darek si v tréninku v klídku dával jízdičku bs 720, fs 900 na bertě a switch bs rodeo na step-​upu, což by bylo o pár hodinekpozději suverénně na postup do superfinals. To samý v bleděmodrym Neči - cab 540, double backflip a bs 900? Nikdo by mu býval postup neupřel. Jenže v závodech neplatí žádné kdyby, na což kluci bohužel doplatili. Dárovi to v závodu nejelo vůbec, takže to vždycky nějak přisedl a skončil celkově 32.

Neči pak nešťastně upadl na úvodní bedýnce, jentaktak odjel invertovanou cab 540 a double backflip dokončil half frontflipem z hrany tablu, která ho odbouncla do dopadu. Štěstí, že to přežil bez větší újmy. Druhá jízda měla rozhodnout a Neči... to bohužel ani tentokrát nezvládl... Úvodní část jízdy byla na jedničku, ale po mocnym odrazu na double ve vzduchu letící Neči rozbalil svá křídla jak mytický Fénix a dopadl z hrůzostrašný pozice přímo na zadnici. Tim to pro Honzíka zase skončilo, ale přecijenom byl třetí v kvali z víc než 90 riderů, zavdával jako jeden z mála double beko a tím bavil diváky... a vůbec, někdy se prostě daří a někdy ne. Aby si spravil chuť, podlezl Honza ještě jednou plot, bez respektu k zákazu a mimo pořadí si to rozjel na Bertičku a svůj double backflip luxusně odjel. To prý, aby se příště nebál. Respekt! Nečiho arzenál triků se v poslední době rozrostl například o cab double cork 900, takže se těšme!

Do superfinále postoupilo celkem 12 nejlepších kluků a 4 holky, mezi kterými naprosto nepochopitelně chyběla Slovenka Klaudia Medlová. Jestliže se loni na Pleasure Jamu mluvilo nejvíc o Šárce Pančochové, tak letos to byla Klaudia. Tahle 16letá killerka totiž umí odjíždět nejen trojky a pětky, ale na Bertě pro ní neni problém vyprásknout macatý backside rodeo! To taky ve svojí jízdě odjela, ale přesto nepostoupila dál, nad čímž zůstává rozum stát vzhledem k tomu, že snad kromě Enni Rukajärvi žádná další žena neskákala Bertu. Ale co už, judges se Klaudii alespoň vyrevanšovali tím, že vyhrála Best Trick a tím pádem i třítýdenní surftrip na Bali. Dalo by se tedy říct, že to vlastně Klaudie vyhrála nejvíc ze všech, při porovnání hodnoty Balicampu a prize money pro nejlepší holčinu :-)

Superfinals

Sítem finále se do závěrečného superfinále procedilo těchto 12 pánů, bráno abecedně: Arvidsson, Braaten, Cavigelli, Elhardt, Grilc, Keller, Kröll, Lundström, Paumola, Smits, Stock a Tonteri. Dva Švédi, dva Fini, dva Rakušani, dva Švýcaři, jeden Belgičan, jeden Němec, jeden Nor a jeden Slovinec. V girls kategorii pak dámy Fuller (GBR), Rukajärvi (FIN), Rusin (POL) a Stefan (CRO). Každý dvě jízdy, pak součet bodů a vyhlášení vítězů, easy. Sníh ale neustále mění konzistenci a i v superfinále mají všichni velké problémy nabrat dostatečnou rychlost. Aimee Fuller z Velké Británie si dává cab 540, bs 360 a backflip, ale nakonec nestačí na suverénku TTR Finku Enni Rukajärvi, která si za cab 540, fs 360 a bs 540 opět odváží zlato. Mezi klukama je dlouho dost nejasno, ale jako vždycky se o první příčky perou seveřani. Jak to ale říká, když se dva perou, třetí se směje. V přeneseném významu, když  čtyři Skandinávci bojují o vítězství, směje se Němec. 

Nor Gjermund Braaten, aktuální vedoucí muž TTR Rankingu, nakonec končí na pátém místě za jízdu cab 540, bs 1080 double cork a double backside rodeo, ne však vše úplně čistě. Fin Roope Tonteri, momentálně třetí v TTR, získává bramboru díky cab 900, bs 720 a double backside rodeu. Švédovi Torovi Lundströmovi stačí na bronz zajet cab 900, fs 1080 a bs 720. Druhé místo bere Fin Ville Paumola, nám dobře známý ze Snowjamu, za cab 540, nejčistší fs 1080 ever, bs 900 a fs 180 - 360 off wallride. Dlouho to vypadá, že loňský vítěz určitě prvenství neobhájí. Elias Elhardt ale jako správný zarputilý Němec nic nevzdává a v poslední jízdě tam rve jízdu cab 540, bs 1080 double cork, fs 900 a cab 180 rock 360 off wallride, všechno v ultra vejšce a naprosto čistě. O výsledcích je tedy rozhodnuto.

Outro

Koukám, že už to je sakra dlouhý, takže budu končit. Shrnutí na závěr: co dodat... organizace QParks /​ Horsefeathers na jedničku... počasí si se všema pohrálo, výkony bývaly mohly být mnohem lepší, kdyby nefoukalo a sníh tolik netál... trať byla luxusně připravená pro ideální počasí, nicméně možná by bývalo bylo lepší kickery víc nakopnout a udělat menší table na bertě pro větší airtime v případě nedostatku rychlosti (což se ukázalo jako problém)... jinak super “happening”, v sobotu 2000 lidí na ledovci!!!... v neděli pak už lidí méně (že by sobotní mejdlo?)... spíkři super vtipný, věcný, poznávali všechny triky... škoda, že není juniorská kategorie... co se týče Klaudie, tak divný rozhodnutí... Jinak ale: SUPER AKCE, TĚŠÍME SE NA PŘÍŠTÍ ROK!

FOTOGALERIE BY DAVID BLAŽEK © HORSEFEATHERS
FOTOGALERIE BY JAKUB PETRA
FOTOGALERIE BY HONZA KAŇŮREK

Text: Martin “Márty” Večerka
Foto: David Blažek, Jakub Petra, Jan Kaňůrek
Video: coming soon by Sentral Prdctn